Mineralogie - Vernířovice a údolí řeky Merty

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Mineralogie

Hory

Mineralogické lokality:

Tento seznam zajímavých mineralogických lokalit v okolí Vernířovic by neměl být návodem pro
náhodné sběratele k nájezdům na popsaná naleziště. Jednak jsou to vesměs unikátní místa, zasluhující ochranu, jednak jsou už i tak mnohá z nich poničena (a vyčerpána). Nehledě na skutečnost, že jsou součástí chráněného území.

Vernířovice-Měďný (polymetalická mineralizace)
(Asi 150m JV od kóty 621-Měďný, ve velmi strmém až skalnatém svahu nad pravým břehem Merty v obci Vernířovice)
Jde o skalní výchoz polymetalicky zrudnělé polohy, na kterém bylo v 17.století založeno báňské dílo. Štola otvírala ložisko sulfidických rud o mocnosti 2-7m a směrové délce asi 30m, jejichž hlavní složkou byl pyrrhotin. Místy se nacházelo menší množství chalkopyritu, pyritu, rutilu, sfaleritu a železem zbarvené žilky křemene až kříšťálu. Směr zrudnění je napříč vůči směru hřebene. Rudní akumulace je zřejmě sedimentárního (někteří autoři hovoří i vulkanosedimentárním) původu, později samozřejmě metamorfovaná spolu s okolními ložními horninami desenské skupiny (biotitické ruly a amfibolitické -"zelené"- břidlice). Cílovou surovinou těžby bylo bezesporu železo, ale jistě taky měď, která dala tomuto bočnímu hřebeni Rudné hory jméno.
Štola ve svahu Měďného byla založena ve druhé půlce 17.století. Dodnes je na boční stěně vstupního portálu dobře patrný vtesaný letopočet 1680 s nejasně čitelným nápisem pod tímto datem. Další nápis, tentokrát grafitti, zobrazuje zřejmě iniciály a letopočet: AB.1893. Dílo bylo původně vyraženo zhruba do 10m délky, teprve během geologického průzkumu v roce 1957 byla štola prodloužena na celkových 30m. Blízko čelby jsou dvě krátké rozrážky a nedaleko vstupního portálu rozšířená komora (zřejmě na odžilku) a nahoru vyražený komín k povrchu.
Celé poddolované území bylo po roce 2003 zabezpečeno dřevěnou ohradou a výstražnými tabulemi. Vzhledem k tomu, že jde o více než 300 let staré založení v doposud velmi uspokojivém statickém stavu, zasloužilo by si mnohem větší publicitu a udržování. Takto zachovalá stará technická památka hornictví nikde v blízkém okolí neexistuje.

Vernířovice-Zadní hutisko (krupník, ultrabazit)
(vpravo těsně nad lesní cestou "Hrázová", stoupající od údolí Merty k sedlu Branka, přibližně 300m od můstku zmíněné cesty přes tok Merty, nadm.výška 800-860m)
Chráněné území - Přírodní památka (PP), rozloha 0,9ha, vyhlášena r.1982
Jde o nedotěžený krupníkový lom, po Smrčině druhé největší těleso krupníku v ČR. Těžba probíhala v 19. a počátkem 20.století, stejně jako u Smrčiny v režii firmy bratří Kleinů. Hornina zde tvoří tři velká čočkovitá tělesa uložená těsně vedle sebe na ploše přibližně 100x100m. Výchoz krupníku doprovází horniny okolního sobotínského amfibolitového masivu na kontaktu s desenskými biotitickými rulami. Krom častého výskytu aktinolitu a jeho odrůdy amfibolového azbestu, se zde nacházejí i krystaly magnetitu, chloritu a aplitu. Některé kdysi nalezené krystaly aktinolitu a magnetitu dosahovaly mimořádných velikostí i v mezinárodním měřítku.
4Krupník je vzácný metamorfit, jehož hlavní součástí je mastek, tmavě i světle zelené stébelnaté agregáty aktinolitu, zelené lupínky chloritu a vzácněji krystalky magnetitu či apatitu. Celkově je krupník světle šedobílý až nazelenalý kámen s krupkovitou texturou (proto ten název: německy topfstein, česky krupník), velmi měkký, ale překvapivě houževnatý, jednak vůči povětrnostním podmínkám, jednak nesmírně odolný vůči vysokým teplotám železářských pecí, v nichž býval jako vyzdívka užíván. Povrchovým broušením získává křídově bílošedou barvu mastku.

Vernířovice-Střelecký důl - Schiebengraben (pegmatit)
Asi 1,7 km východně od kostela v Maršíkově, na levém břehu bezejmenného potůčku (někdy uváděného jako Medvědí potok; spíše se však jedná o jeho pravostranný přítok) v závěru údolí, které je označováno jako Střelecký důl. Lokalita se nachází na území obory. Přístup je vstupní branou do obory naproti daňčí farmě (dříve tu stála maršíkovská rychta, zvaná Donathoff), při západním okraji Vernířovic. Po nějakých 200 metrech asfaltové lesní komunikace za rybníčkem odbočíme o cca 90° vlevo a podél okraje vysokého lesa dojdeme na nezpevněnou lesní cestu,podél potůčku, víceméně souběžně s plotem obory. Po cca 800 m chůze po této cestě odbočíme vpravo k dosud dobře patrné haldě tvořené fragmenty pegmatitu. Nad haldou je ústí štoly, v současnosti zabezpečené mříží. V těsném okolí jsou zčásti rozvezené haldy.
Těžba zde probíhala krátce za druhé světové války. Důvodem těžby bylo beryllium, pužívané pro vojenské účely, možná byl těžen i čistý blokový křemen a živec pro průmyslové využití.
Pegmatitová žíla o mocnosti téměř 10 m a délce přibližně 100 m proniká amfibolitem až amfibolickou rulou sobotínského amfibolitového masivu. Kontakt s okolní horninou je většinou ostrý.
V pegmatitu byly zjištěny následující nepravidelně rozmístěné texturně-paragenetické jednotky: hrubě zrnitá jednotka s akcesorickým granátem a berylem, dále grafická (písmenková) jednotka s granátem a albitem postupně se vyvíjející do jednotky další - blokového K-živce a křemene s muskovitem, albitem a berylem, místy se objevují hrubě zrnité křemen-muskovitové agregáty. Následuje středně zrnitá, tzv. cleavelanditová jednotka s křemenem, muskovitem a albitem a nakonec poslední, jemnozrnná jednotka cukrovitého albitu s křemenem, granátem, berylem (akvamarín) a gahnitem. Vnitřní stavba pegmatitu je nepravidelná, texturně-paragenetické jednotky jsou náhodně rozmístěny a netvoří kontinuální zóny. V blokové jednotce a výjimečně i v cleavelanditu se vyskytují drobné dutiny s krystaly živců, křemene, apatitu, muskovitu, skorylu, euklasu a mikrolitu.
Podobně jako většina pegmatitů Hrubého Jeseníku, byla i tato žíla postižena silnou deformací. Ta se projevuje usměrněním kontaktní zóny, výraznou foliací a lineací cukrovitého albitu a usměrněním lupenů muskovitu především v hrubě zrnitém pegmatitu. Místy se uplatnila také hydrotermální fáze typu alpské parageneze vznikem bavenitu, aduláru, muskovitu a hematitu na puklinách.
Pegmatit na lokalitě Scheibengraben je mineralogicky nejbohatším pegmatitovým tělesem v oblasti Hrubého Jeseníku. Je typickým příkladem beryl-columbitového pegmatitu. Od ostatních pegmatitů Hrubého Jeseníku se liší vysokou aktivitou fluoru (přítomnost topazu, triplitu, vysoké obsahy F v turmalínu a muskovitu) a bóru (poměrně hojný skoryl). Neobvyklá je také jeho vnitřní stavba. Jednotlivé texturně-paragenetické jednotky jsou rozmístěny nepravidelně; pegmatitová žíla nemá typickou zonální stavbu.
Nutno ještě poznamenat, že na turistických mapách, včetně těch nejnovějších, je mylně jako Střelecký důl označeno východněji ležící údolí Medvědího potoka s lokalitou Hofberg.

Vernířovice - Hofberg (skarn)

( JZ. svah k. 589 Hofberg, 1,5 km Z. od vernířovického kostela; tato lokalita bývá na mapách obvykle zaměňována s lokalitou Střelecký důl-ten je ve skutečnosti ještě asi 1km západněji, nad údolím dalšího potoka).
Ploché haldy ve svahu, původem z okolních polí, částečně zřejmě pozůstatky po těžbě Fe rud ve skarnu.
Na lokalitě se nacházejí úlomky manganem bohatého skarnu, jež je považován za reprezentanta manganem bohaté facie původem starohorních metamorfovaných železných rud v horninách desenské klenby. Skarn je tvořen hlavně granátem, amfibolem a živcem (původně zřejmě K-živcem později albitizovaným), dále je přítomen křemen, epidot, titanit a magnetit. Pro skarnové těleso je charakteristický velmi vysoký obsah manganu, vázaného na granát, jenž obsahuje až 28% MnO (64% spessartinové složky). Skarnem pronikají živcové a křemen-živcové žíly (albit převažuje nad K-živcem) zejména s epidotem, titanitem a magnetitem, které se svým charakterem blíží žilám alpského typu.

Vernířovice - Mísečky - Hackschüssel (alpská mineralizace)
( Z. svah Břidličné asi 20m pod cestou ze Skřítku k Jelení boudě, cca 40 m SV od Mísečné chaty)
Balvany a bloky ve svahu.
Na stěnách puklin v chloritizované rule se zde hojně vyskytují krystaly křišťálu o velikosti zpravidla do 1-2 cm, vzjímečně až 15 cm velké. Krystaly křišťálu lze v současnosti najít jen na balvanech a blocích chloritizované ruly, případně jako volné v půdě. Kretschmer (1985) z prostoru lokality uvádí výchoz s 1 m velkou puklinou, jejíž stěny jsou pokryty až 2 cm velkými krystaly křišťálu. Křišťál je provázen albitem, chloritem, ojediněle epidotem, prehnitem a výjimečně i pyritem (zpravidla limonitizovaným).

Vernířovice - Jackwirthsberg (alpská mineralizace)
(Lokalita nad bývalým amfibolitovým lůmkem pod Čapím vrchem)
V odkryvech nad lomem byly nacházeny krystaly epidotu, dnes velmi vzácně ve svahových hlínách. Lze tu objevit též magnetit a železem bohatý pyroxen. Lokalita nemá v současnosti příliš význam (Minerál, roč.1998/2).

Vernířovice - Velký Máj (alpská mineralizace)
(Skalní odkryvy a sutě ve svazích úzkého přítokového údolí Merty mezi Jelením hřbetem (1367m) a Velkým Májem (1386m), cca 1,5km od kóty Velký Máj)
Povrchové nálezy minerálů alpských žil v okolí lesní cesty. Jsou uváděny až 15cm velké úlomky světle zeleného aktinolitu, chlority, do chloritů zarostlá drobná zrnka spinelu s údajně vyšším obsahem chromu (!). V puklinách aktinolitu až 5mm velké krystaly stříbřitě nazelenalého mastku (údaje čerpány z časopisu Minerál roč.1998/2)

Vernířovice - Sedmidvory (ultrabazity, mastkové břidlice)
Jde údajně o lokalitu aktinolitu, mastku, dolomitu a vzácně také magnetitu, která je v současnosti zřejmě vyčerpána. Její bližší lokalizace prozatím nebyla určena, informace pochází z nejasného zdroje na internetu. Zdrojem zprávy může být zmínka v některém čísle časopisu Minerál (?)

Maršíkov-Rasovna (pegmatit)
(Od dřevěného kostela v Maršíkově k SV přímo proti svahu - jde o zarostlou úvozovou cestu, při jejíž stavbě bylo ložisko objeveno)
Pegmatitová žíla o mocnosti až 1m, tvořená několika texturními jednotkami v zásadě symetricky uspořádanými (křemenné jádro obalené vrstvou středně zrnitého pegmatitu s hojným sillimanitem, okrajovou část tvoří jen asi 1cm mocná vrstva aplitického pegmatitu). Sillimanitová část je postižena silnou albitizací ("cukrový" albit zejména na styku této zóny a křemenného jádra).
V roce 1819 byl na této lokalitě porvé v Evropě nalezen chrysoberyl (tabulkové srostlice i samostatné krystaly až 3cm velké). Je doprovázen křemenem, živcem, muskovitem, sillimanitem, granátem, gahnitem a columbitem. Krom toho je zde epidot, zirkon, tantalit aj.
V blízkém sousedství býv
ají uváděny ještě další pegmatitové žíly s podobnou stavbou, významnější jsou tři z nich (včetně Rasovny), další jsou menší. Jedna z těchto žil bývá někdy mylně uváděna pod jménem Steinhübbel v tomto případě však jde o zaniklou žílu alpské parageneze (sdělení F.Kopeckého).

Maršíkov - Lužný, Máselný (alpská mineralizace)
(Vrch Máselný, Lužný,k.564m, asi 1km SSV od Maršíkova a 500m S od naleziště Rasovna)
Nepříliš významná naleziště minerálů alpské parageneze. Lokalita Máselný je přitom navíc uváděna jako vyčerpaná.
Narozdíl od Lužného, kde byly v poslední době nalezeny pěkné ukázky (F.Kopecký).

Štětínov-Kožušná - Fellberg (Fellenberg) (alpská mineralizace)
(Kožušná je dílčí elevací Kamenitého kopce (616 m) u Štětínova. Lokalitou je opuštěný lom na jižním úpatí přístupný po cestě vedoucí podél pravého břehu Merty).
V lomu jsou odkryty biotitické plagioklasové ruly a amfibolity, ojediněle jsou však zde přítomny i epidot-amfibolické břidlice.
V rulách je v malém množství přítomný chlorit (klinochlor), zřejmě jako produkt přeměny biotitu. Dále je přítomen zirkon, ilmenit, v nepatrném množství je přítomen „Ti-magnetit“.
Amfibolity z lomu pod Kožušnou mají nepravidelně páskovanou texturu. V podstatném množství je v nich přítomen pouze amfibol a plagioklas. Mineralogům je lom na Kožušné znám zejména díky bohatým nálezům zeolitů v obdobích těžby na konci 19. století a v první polovině 20. století. V současnosti je pravděpodobnost podobných nálezů mizivá.

Štětínov-Bienergraben (pegmatit)
(1km SV od nádraží Sobotín, v místní šásti Štětínov, v úpatí lesnatého svahu ke hřbetu maršíkovského sedla)
Velmi zanedbaná lokalita bývalého lůmku na pegmatitovém tělese. Kdysi výskyt krystalů berylu až 12cm délky. Další minerály: granát, apatit, gahnit, columbit, muskovit.

Sobotín - Farský vrch - Pfarrerb (alpská mineralizace)
( 1 km SV. od kostela v Sobotíně, v zářezu cesty od kostela ke krupníkovému lomu na Smrčině).
Výchozy v zářezu cesty v délce asi 100 m a haldičky po činnosti sběratelů nerostů.
Pukliny probíhající amfibolity a amfibolickými rulami sobotínského masívu jsou vyplněny mineralizací alpského typu, která je tvořena především albitem, epidotem a prehnitem. Na lokalitě bylo zjištěno několik větších žil uvedeného typu, které lze podle zastoupení jednotlivých složek rozdělit na žíly albit-epidotové a prehnit-epidotové. Z těchto žil pocházejí i přes 10 cm dlouhé, světově unikátní sloupcovité krystaly epidotu, provázené 5-10 mm velkými tabulkovitými krystaly albitu nebo kulovitými agregáty prehnitu. Kromě těchto minerálů se zde vyskytuje apatit , amfibolový azbest, titanit, křemen (křišťál) a klinozoisit.
Lokalita je nesmírně zdevastovaná zdivočelými sběrateli minerálů.

Sobotín-Smrčina (krupník, ultrabazit)
(Asi 300 m JV od kóty Smrčina (670m), v plochém sedle hřebene Havraní vrch-Smrčina-Čapí vrch, na sobotínské straně katastru, nadm.v.600m)
Chráněné území - Přírodní památka (PP) o rozloze 1,2ha, vyhlášena 1982.
Opuštěný rozsáhlý jámový lom s největším známým krupníkovým tělesem v České republice. Okolo prochází naučná mineralogická stezka Sobotín - Maršíkov. Na dno lomu je upraven přístup s dřevěnými schodišti a lávkami. Krupník zde byl těžen od druhé půlky 19.století až do 30. let století dvacátého, stejně jako v případě ložiska Zadní Hutisko zejména pro žáruvzdornost materiálu (vyzdívky pecí železáren) i pro jeho snadné opracování (kamenický průmysl, umělecká tvorba). Ze dna lomu původně vedla asi 30m dlouhá štola, která ústila do svahu směrem k Sobotínu. Byl tudy vyvážen vytěžený materiál a hlušina, jejíž depozit je dodnes patrný jako terasy pod lesní cestou. Štola je dnes bohužel nepřístupná.
Krupníkové těleso je obklopeno chloritickými a aktinolitickými břidlicemi a středně zrnitými amfibolity sobotínského masivu.V puklinách těchto hornin vznikaly hydrotermálními procesy minerály alpského typu parageneze. Nalezeny zde byly krystaly epidotu, sloupečkového apatitu, titanitu, prehnitu,  magnetitu velikosti až 10mm, pyritu, rutilu, ilimenitu a dalších. V samotném krupníku a aktinolitických břidlicích byly nalezeny agregáty a stébla aktinolitu o velikosti až 20cm.
(Krupník, chloritické a aktinolitické břidlice jsou spolu s hornblendity nejbazičtějšími horninami sobotínského masivu. Všechny vznikly metamorfózou původních bazických intruzívních či výlevných hornin původně zřejmě devonského stáří. K přeměně došlo během variské orogeneze, tedy nejspíše v karbonu).

Sobotín - Granátová skála (granátické svory)
( 700 m SZ. od železniční stanice Sobotín, u hřbetu Kamenité).
Charakteristika objektu: několik řad mohutných skalních srubů ve svahu
Mineralogická lokalita svorových minerálů a rutilu v blízké křemenné žíle. Jde o šupinu tvořenou svorem a kvarcitem řazenou k zóně Červenohorského sedla a uzavřenou v horninách sobotínského amfibolitového masivu. Tento pruh pokračuje dále k jihu, kde se vyskytují další lokality svorových minerálů (viz Anenský pramen). V horní části svahu jsou četnější vložky křemitého dvojslídného svoru s velkými porfyroblasty granátu. Devonské sedimenty vystupují jako tektonická šupina v gabroamfibolitech. Dříve známá sběratelská lokalita krystalů almandinem bohatého granátu, lok. granátová skála je dnes značně vyčerpána.

Sobotín - Oplustilberg (pegmatit)
(Svah vrchu východně od nádraží v Sobotíně).
Těleso beryl-columbitového pegmatitu s výskytem krastalů berylu, muskovitu, granátu, columbitu, zirkonu, bavenitu a bismutitu.

Sobotín - Storchberg (alpská mineralizace)
(Asi 1,5km SSV od sobotínského kostela, pod lesní cestou obkružující vrcholovou část hřebene Čapího vrchu (613m))
Jde o opuštěný menší amfibolitový a mastkový lom, jako mineralogická lokalita prakticky neznámý. V puklinách amfibolitů zde byly ojediněle odkryty projevy hydrotermální alterace minerálů s tenece stébelnatými epidoty a agregáty albitu. V současnosti je lokalita pravděpodobně vyčerpána.

Petrov nad Desnou-Anenský pramen (granátické svory)
(Výchoz svorů, situovaný zhruba 600 m západně od Petrovského vrchu, ve svahu nad Anenským pramenem. Po několika desítkách metrů chůze do svahu nad pramenem lze spatřit sutě, vzniklé desítkami let amatérského lovu minerálů.)
Lokalita Anenský pramen patří k velmi významným nalezištím granátických svorů v rámci celé České republiky. Z materiálu volně ležícího pod výchozem lze reprezentativní vzorky svoru s pěknými krystaly granátu snadno získat.
Zdejší svory geologicky náleží ke skupině Červenohorského sedla. Jsou to relativně světlé horniny s porfyroblastickou stukturou. Vyrostlice jsou tvořeny granátem nebo staurolitem, foliace je zvýrazňována ploškami muskovitu. Červenohnědé porfyroblasty granátu mají velikosti 10-15mm, výjimečně i více. Granát bývá provázen staurolitem. Svory často obsahují nesouvislé křemenné pásky a ploché čočky sekrečního křemene, probíhající souhlasně s břidličnatostí. Na okraji těchto sekrecí se občas vyskytují zprohýbané tabulky ilmenitu o velikosti až 1 cm. Porfyroblasty granátu a staurolitu obsahují hojné uzavřeniny ilmenitu, křemene a magnetitu, ojediněle byly v granátu zjištěny jsou uzavřeniny chloritoidu.


Za cenné připomínky (a četné opravy) děkuji panu geologovi Filipu Kopeckému z Velkých Losin.




 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky