Přírodní památky - Vernířovice a údolí řeky Merty

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Přírodní památky

Hory

Pokud bychom měli specifikovat pojem památka, narazíme na potřebu určitého rozdělení na památky přírodní a umělé. Ty první bývají - zvláště v Jeseníkách - obvykle státem chráněné, ty druhé pak už většinou nikoli. V míře potenciální devastace mezi oběma bohužel příliš rozdílu nebývá. V zásadě však platí, že se čtvercem vzdálenosti a převýšení od lidských sídel, stoupá míra zachovalosti památky. Zkrátka a dobře, kam nevyjede ani traktor, vandalové nechodí.
Omezíme se pouze na takové památky, které se nacházejí buď přímo na katastru obce Vernířovic, nebo v povodí řeky Merty, do něhož zasahují alespoň jedním pramenem nebo větvičkou (což se týká hlavně rezervací Praděd a Pod Jelení studánkou, které jsou sice relativně odlehlé, nicméně přímo sousedí s PR Břidličná hora).

Přírodní památky v povodí Merty                        


PR Břidličná
PR Břidličná (vyhlášená v březnu 2008) chrání porosty v okolí hlavního hřebene v masívu Břidličné hory, Pecného a Jeleního hřbetu na ploše 651,9 ha. Chráněné území  navazuje na NPR Praděd a PR Pod Jelení studánkou. Předmětem ochrany kryogenní geomorfologické útvary (skály, kamenné proudy, kamenná moře, polygonální půdy), subalpínské a lesní biotopy klimaxových smrčin a smrkových bučin s prameništi a s výskytem vzácných a silně a kriticky ohrožených druhů rostlin a živočichů. Největší populaci v ČR zde tvoří jalovec obecný nízký (Juniperus communis subsp. alpina), početná je řeřišnice rýtolistá (Cardamine resedifolia) a šicha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum), v několika desítkách jedinců zde roste hořec tečkovaný (Gentiana punctata), vysokobylinné nivy vedle omějů (Aconicum) zdobí stračka vyvýšená (Delphinium elatum), bylo zjištěno několik keřů rybízu skalního (Ribes petreum), na holích je hojná violka žlutá sudetská (Viola lutea Z živočichů stojí za pozornost reliktní okáč horský (Erebia epiphron),  linduška horská (Anthus spinoletta) bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) a kos horský (Turdus torquatus).
Bohužel rovněž velice hojná je na východní části hřebenu nepůvodní borovice kleč, která zde vytváří rozsáhlé zvolna se rozrůstající porosty na ploše několika desítek hektarů. Jde o pokus bývalých majitelů Janovického panství (hranice mezi Janovickým a Vízmberským panstvím vedla přímo po hřebeni: proto na západní straně hřbetu žádnou kleč nenajdeme) hospodářsky zužitkovat holé alpínské louky. Smyslem vyhlášení přírodní rezervace je rovněž redukce těchto klečových porostů a postupné přibližování lesních porostů přírodnímu stavu.
Krom zmíněných geologických jevů jsou důležité rovněž paleontologické nálezy v místních křemencích. Volné sutě světlých darkovských kvarcitů v horní části z. svahu Břidličné hory (nad vrstevnicovou pěšinou) obsahují vzácné zbytky makrofauny (mnohoštětinatí červi Arenicolites, pravděpodobní brachiopodi rodu Rhenorensselaeria, mlži Grammysia). Jde o případy zachování v silně sericitických kvarcitech značně dynamicky postižených, v nichž je přítomnost makrofosilií zcela výjimečným jevem

NPR Praděd
nadmořská výška: 820 - 1491,2 m rozloha: 2031,40 ha
NPR Praděd jako jedna z největších rezervací v České republice vznikla v roce 1991 spojením šesti státních přírodních rezervací Petrovy kameny, Velká kotlina, Malá kotlina, vrchol Pradědu, Divoký důl a Bílá Opava. Přirozené bezlesí nad horní hranicí lesa, které se vyvinulo ve výšce okolo 1350 m n.m., má charakter vrcholových skal, alpínských holí a pramenišť, je doplněno o plochy lavinových drah v Malé kotlině, karoidu Volárky a karu Velké kotliny. Lesní porosty pokrývají nižší partie rezervace. Jsou to porosty 7. bukosmrkového a 8. smrkového lesního vegetačního stupně. Jedná se o klimaxové smrčiny s příměsí jeřábu, níže buku a klenu, které mají místy pralesovitý charakter. V údolí Bílé Opavy a v okolí Eustachovy chaty se nachází unikátní zbytky porostů smrku horského, jesenického ekotypu s charakteristickou úzkou kuželovitou korunou a skloněnými větvemi.
Z živočichů stojí za pozornost reliktní okáč horský (Erebia epiphron), několik hnízdících párů lindušky horské (Anthus spinoletta) a bělořita šedého (Oenanthe oenanthe), pravidelně se vyskytuje kos horský (Turdus torquatus), loví zde sokol stěhovavý (Falco peregrinus
Květena Pradědu
K nejvýznamnějším druhům rostlin této rezervace patří druhy endemické, ty které se jinde na světě nevyskytují a které se sou morfologií přizpůsobily místnímu drsnému prostředí. Jedná se o lipnici jesenickou, zvonek jesenický, jitrocel tmavý sudetský a hvozdík kartouzek sudetský. Velká kotlina představuje botanickou lokalitu středoevropského významu, v níž je udáváno na 480 druhů a poddruhů cévnatých rostlin, což ji řadí na přední místo v druhové rozmanitosti v České republice. Z významných rostlin uveďme řeřišnici rýtolistou, vrbu bylinnou - naši nejmenší vrbu, rozchodník horský, sasanku narcisokvětou, upolín evropský, oměj pestrý, kopyšník tmavý nebo mateřídoušku sudetskou, kropenáč vytrvalý, pupava dlouholistá Biebersteinova a jiné. Do znaku CHKO Jeseníky se dostal zvonek vousatý.
Zvířena Pradědu
Nejprozkoumanější skupinou živočichů v této rezervaci jsou ptáci. Každoročně zde můžeme spatřit sokola stěhovavého, poštolku obecnou, tetřívka obecného, velmi vzácně kulíka hnědého, běžně kosa horského, bělořita šedého, lindušku horskou a další. Z obojživelníků byli zjištěni čolek obecný a horský, skokan hnědý, ještěrka živorodá a další. Drobní savci jsou zastoupeni myšivkou horskou, která je pozůstatkem glaciální fauny u nás, rejskem horským, rejskem malým a hrabošem mokřadním.
Z velkých obratlovců zde žije kamzík horský, nepůvodní druh vysazený v Jeseníkách od r. 1913 (jeho počty je nutno stále regulovat, jinak by doslova sežral celou vzácnou Velkou kotlinu), z dalších druhů se vyskytují kriticky ohrožený rys ostrovid, liška obecná, jelen a srnec. Z významných bezobratlých se vyskytují v rámci prozkoumaných taxonomických skupin drobný motýl okáč sudetský a glaciální relikt pavouk Wubanoides uralensis, zjištěný na balvanitých sutí nad hranicí lesa.

PR Pod Jelení studánkou
nadmořská výška: 1100 - 1250 m rozloha: 138,24 ha
Rezervace je unikátní mimořádným výskytem mravenců podhoních. Početnost mravenců podhorních dosahuje úrovně až 21 hnízd na jeden hektar. Kromě tohoto druhu se zde vyskytuje ještě deset dalších zástupců lesních mravenců, například mravenec Lémanův, mravence horský a mravenec dřevokaz.
Lesním porosty této rezervace a evropsky významné lokality jsou tvořeny jeřábovou smrčinou s několika desítkami jedinců horského ekotypu smrku uznaných jako výběrové stromy pro sběr osiva. Buk je zastoupen do 10%, místy velmi dobře zmlazuje jeřáb. V rozsáhlém ochranném pásmu rezervace je lesnické hospodaření přizpůsobeno ekologickým nárokům mravenců.

PP Smrčina
nadmořská výška: 600 m rozloha: 1,2031 ha
Významná mineralogická lokalita s největším známým krupníkovým tělesem v České republice. Území je opatřeno informační tabulí naučné mineralogické stezky Sobotín - Maršíkov, která prochází řadou mineralogických lokalit v okolí Smrčiny. Doklady o zdejší mineralizaci alpského typu jsou známé i v Evropě. Minerály vznikaly hydrotermálními procesy v puklinách různých hornin. Nalezeny zde byly krystaly epidotu, apatitu, titanitu, chrysoberylu a jiných. Blíže v kapitole o mineralogii. Fotografie vpravo.

PP Zadní Hutisko
nadmořská výška: 800 - 860 m rozloha: 0,2965 ha
Jedná se o opuštěný nedotěžený lom, po lokalitě Smrčina u Sobotína druhé největší těleso krupníku v České republice. Nálezy aktinolitu, amfibolitového azbestu a krystalů magnetitu jsou známy i v zahraničních sbírkách. Ložisko bylo vytěženo v 19. a počátkem 20. století. Lom je v současné době na odlesněné pasece, okolní porosty buku a smrku jsou si dvacetileté. Rostou zde běžné bučinné druhy - lilie zlatohlávek, kyčelnice devítilistá, svízel vonný, na křovinami zastíněných stěnách rostou játrovky a mechy. Blíže v kapitole o mineralogii.

Vodopády Merty
Blíže popisovány v kapitole o hydrografii

Naleziště minerálů
Pfarrerb, Střelecký důl, Rasovna a pod. jsou blíže popsány v kapitole o mineralogii

Památná lípa
Lípa u Ztraceného potoka přímo v obci Vernířovice je jedním ze tří nejmohutnějších stromů v Jeseníkách. Památným stromem byla vyhlášena v roce 1999, kdy měla v obvodu úctyhodných 840 cm. Lípa je vysoká 16,5 metru a do této výšky vyrostla za odhadovaných 400-500 let. V prvním desetiletí 21. století byla (údajně) úmyslně zapálena. Požár se naštěstí podařilo zlikvidovat a strom nezahynul. Dodnes jsou však patrné stopy po vyhořelém vnitřku.






Vpravo: prstnatec Fuchsův (pravděpodobně..?), dactylorhiza fuchsii, vstavačovitá rostlina vlhkých pastvin, luk a břehů potoků, vzácná, na podhorských loukách v okolí Vernířovic však relativně hojná ozdoba.

 
 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky