Střípky historie II - Vernířovice a údolí řeky Merty

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Střípky historie II

Historie

Vznik obce
Není známo,kdy přesně byla obec Vernířovice založena. Zdroje informací většinou operují s 15.stoletím, přičemž však jedním dechem dodávají, že iniciátory vzniku byli Žerotínové, majitelé velkolosinského panství. Už tady se skrývá rozpor. Jan starší ze Žerotína získal panství Velké Losiny (předtím spadající pod šumperské panství) až roku 1496, a to od jiřího Tunkla z Brníčka. Tunklové drželi zboží přibližně od poloviny 15.století, předtím bylo panství zeměpanské (jen s krátkým obdobím let 1340-1352, kdy bylo zastaveno pánům z Lipé). Jisté je pouze to, že Vernířovice náležely k losinskému panství. Nic víc. Za kterého z majitelů Losin vznikly, se neví.
Lze předpokládat, že obec mohla být založena už v době, kdy vznikala sídla v jejím okolí, respektive spíše jen krátce po nich.Tedy buď ještě za posledních Přemyslovců, nebo prvních Lucemburků. Okolo roku 1350 v každém případě existovaly Sobotín, Loučná, Maršíkov, Petrov nad Desnou a samozřejmě také Velké Losiny (jsou zmiňovány v kupních smlouvách z roků 1351 a 1354). Vernířovice v těchto smlouvách jmenovány nejsou, takže mohly vzniknout krátce poté. Jako možný iniciátor založení se v tomto světle jeví moravský markrabě Jan Jindřich (bratr Karla IV) nebo jeho úspěšný syn - markrabě Jošt.
Předpokládejme tedy relativně opodstatněnou tezi, že k založení Vernířovic mohlo dojít někdy ve druhé půli 14.století na popud zeměpána, moravského markraběte. Je samozřejmé, že odlehlou ves nezakládal Jan Jinřich nebo
(či Jošt) osobně. Měl k tomu kastelána šumperského panství, a ten zase měl k ruce zástup středověkých podnikatelů, kteří si právo lokace nějakého sídla prostě koupili. V případě Vernířovic se nejspíše jednalo o člověka jménem Werner. Tento člověk vyměřil jednotlivé pozemky budoucí obce, prodal je - za hotové či na dluh - jednotlivým osadníkům, načež se stal jejich prvním rychtářem. Možná už tehdy dědičným. A také dal nové dědině jméno: Wernerova ves - Wernersdorf (jen tak mimochodem, jméno Werner mělo ve středověku i českou obdobu: Verníř; odtud tedy dnešní název Vernířovice).
Důvodem osazení nové vesnice určitě nebylo zemědělství. Jediné, co mohlo v úzkém a hlubokém horském údolí alespoň trochu prosperovat, bylo dřevařství, výroba dřevěného uhlí a (a to byl asi hlavní důvod) těžba rud. Vernířovice se později, ve století 18. a 19. proslaví ložisky železných rud, avšak ve století čtrnáctém, v době slávy Kutné Hory a Jihlavy, to mohla docela dobře být také prospekce na zlato a stříbro. Přání však asi bylo víc matkou myšlenky než skutkem. Nicméně železná ruda tu byla, byla dokonce téměř při povrchu a hornictví se tady mohlo nějaký čas dařit.
Osídlení však nemělo mít dlouhé trvání. Někdy v průběhu zjitřeného 15.století Vernířovice zpustly. Opět nevíme kdy. Můžeme jen hádat, zda k tomu došlo za husitských válek v první polovině 15. století nebo za válek Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem o moravské dědictví - tedy kolem roku 1460. Možné je obojí. Snad se víc nabízí možnost číslo dvě: tehdejší majitelé šumperského (a s ním i velkolosinského) pantví Tunklové z Brníčka byli straníky Jiřího z Poděbrad, jejich sousedé, páni ze Zvole, zase Matyáše Korvína. Spor dvou králů tím dostával v regionu jesenického podhůří dimenze totální války dvou sousedů: k tehdejšímu rytířskému koloritu náležely vzájemné přepady a vypalování vsí, doplněné o podřezávání krků protivníkových poddaných. Byly vypáleny hrady Bludov a Nový hrad a zajisté lehla popelem i nějaká ta vesnice. Vernířovice mohly patřit k nim, zvláště pokud by šlo o výnosné doly v okolí.
Taky je ovšem možné, že povrchové dobývky byly vyčerpány, hlubinné dolování se nevyplácelo (zvlášť v období válek a nejistot) a stříbro či zlato nalezeno nebylo. Vesnice mohla zpustnout samovolně. Nebo za působení všech výše zmíněných možností.
V každém případě první písemná zmínka (respektive první, která je nám dnes známa) o Vernířovicích hovoří o vesnici jako o pusté. Pochází z roku 1558 a jde o kupní smlouvu, kterou majitel losinského panství Petr ze Žerotína prodal pustinu spolu se Sobotínem a Rudolticemi Václavu Berkovi z Dubé.

Takže celá předchozí kapitolka vedla k jedinému čtyřčíslí: první zmínka o Vernířovicích: 1558

Obrázek nahoře: rytina z Agricolovy publikace (viz níže), znázorňující typický středověký důl.
Georgius Agricola, vlastním jménem Georg Bauer  (1494-1555; obě jména znamenají rolník), byl povoláním lékárník, ale do historie se zapsal zejména jako důlní odborník. Jeho stěžejním dílem je dvanáct knih o hornictví, "De re metallica libri XII" . Obsahují popisky dolů, techniky větrání, odvodňování, ražby (rytiny vyhotovil B. Weffringer). Tyto knihy shrnuly soudobé znalosti i Agricolovy vlastní poznatky a na minimálně 200 let se staly nejužívanější příručkou pro dobývání rud a jejich hutního zpracování.


Na dalších odstavcích této stránky se průběžně pracuje...                                                         

 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky