Stavební památky - Vernířovice a údolí řeky Merty

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Stavební památky

Historie

Kostel sv. Matouše
Roku 1711 byla na náklady místního rychtáře postavena zděná kaple na místě, kde se v noci údajně zjevovali upíři. Do jisté míry tvrzení opravňuje fakt, že tu stál první vernířovický hřbitov. Roku 1773 byl kostelík zvětšen a byla též přistavěna věž. Poslední velkou úpravou prošla stavba roku 1847. Inventářem kostela jsou dva věžní zvony, zasvěcené sv. Josefu(větší ze zvonů) a Panně Marii a sv. Matoušovi (menší). V malém sanktusníku je ještě jeden menší zvon. Další součástí vybavení jsou varhany, původní pocházely snad už z konce 18. století, sto let později byly vyměněny za větší, které jsou zde po opravách dodnes. Od roku 1883 jsou na věži kostela umístěny též hodiny, které zhotovil místní sedlák a kutil Johann Rotter z usedlosti č.p.118. Obr. vpravo: interiér fotografovaný z kůru od varhan. Foto kostela je pod odkazem Vernířovice v hlavním menu

Litinový kříž u kostela (zcela vlevo)
Byl postaven na náklady majitelů vízmberského panství, rodiny Kleinů roku 1865 (stejný byl téhož roku postaven na novém hřbitově). Litinový kříž je zakotven v podstavci z místní horniny - krupníku.

Svatý Jan Nepomucký (vlevo)
Jediná státem chráněná památka na území obce. Krupníkový sloup byl u kostelní zdi vztyčen roku 1784 jako díkůvzdání místních farníků za to, že cisterciácký mnich P.Sedlaczek setrval ve Vernířovicích jako farář i po zrušení svého domovského kláštera (Velehrad, zrušen patenty Josefa II.).

Památník čarodějnických procesů (obr. vpravo)
Vernířovická žebračka Maryna Schuchová byla úplně první obětí neblahých losinských procesů, které po extempore s ukradenou hostií (1678) za pomoci sobotínského faráře a regentky panství Losiny, hraběnky ze Žerotína, rozpoutal inkvizitor Franz Boblig. Jeho řádění nepřežilo 39 osob. Teprve po císařské intervenci roku 1692 byly procesy s údajnými čarodějnicemi zastaveny. Na památku této temné etapy historie byly po obcích v celém Podesní instalovány pomníky. Ten vernířovický je přímo naproti Obecnímu úřadu.

Pomník padlých z 1. světové války (nahoře zcela vpravo) měl, jako vše původem německé, v poválečné době pohnuté osudy. Původně stála v prostoru před bývalou papírnou kamenná mohyla se jmény padlých, na jejím vrcholu pak žulový obelisk s německým nápisem a orlicí na vrcholu. Pomník byl úmyslně zdemolován zřejmě už koncem 40.let, z větší části skončily jeho trosky v zavážce po zbořené papírně. Teprve v roce 2003 byl zčásti obnoven - nalezený fragment obelisku s uraženým vrcholem byl instalován na prostranství vedle bývalé Jednoty
Boží muka (obr.zcela vlevo).Mramorový kříž z roku 1865 mezi středem obce a dolním koncem. Bližší údaje k němu, bohužel, nemám.
Boží muka (obr.vlevo): Kříž postaven r. 1916 v místě, dnes zvaném "U kaštanů" na památku Johanna Pfeiffera, který zahynul v 1.sv.válce . Johann pocházel z usedlosti č.p. 37. stojící naproti památníku.

Hřbitov
Nachází se v lučinaté stráni nad levým břehem Ztraceného potoka na horním konci centra obce (viz Vernířovice/mapka obce). Byl sem pravděpodobně přestěhován kolem roku 1773 z původní lokalizace okolo kaple sv. Matouše, a to během její přestavby v kostel. Není už však zcela jisté, zda byly přemístěny také všechny do té doby uložené pohřby. Mezi místními obyvatel občas prosakují různé zaručené zvěsti o nálezech lidských pozůstatků v některém z náhodných výkopů v blízkosti kostela...
Po vysídlení původního německého obyvatelstva v roce 1946 hřbitov zchátral, nehledě na poloorganizované nájezdy různých akčních výborů na německy psané pomníky. Mnohé byly vyvráceny, rozbity či rovnou ukradeny. Většinou jako stavební materiál.
Po převratu byl obcí alespoň vysázen živý plot. Zároveň však byl proveden necitlivý úklid: odstraněny veškeré povalené a část polorozbitých pomníků, čímž byla prakticky znemožněna pozdější identifikace některých hrobů. Jiné naštěstí přežily a byly obnoveny, zde vesměs za přispění potomků původních vysídlených Němců.
Zachoval se i litinový kříž na krupníkovém soklu, postavený roku 1865 Alberetem Kleinem. Stejný stojí i u kostela v obci (viz nahoře).

Pietní kaple
určená obětem z první světové války. Byla postavena roku 1921 poblíž statku č.p. 34 (budovy dnes neexistují) na místě zvaném Peterhübel. Stavbu tehdy financovala rodina Breitschädelových z č.p. 49 (kovárna v centru obce).

Hornická kaple na Fellberku
R.1719 byla v sedle nad Maršíkovem u pramene postavena dřevěná kaple. R. 1836 ji dal přestavět na zděnou A. Klein, a to pro spolek hornického bratrstva vízmberského panství. Nová stavba byla zasvěcena Nejsvětější Trojici. Ke stavbě byl použit vernířovický krupník. Blíže viz menu Vody/studánky a prameny.

Sobotín: mauzoleum rodiny Kleinů
Mauzoleum bylo zbudováno jako místo uložení ostatků průmyslnické rodiny Kleinů, kteří vlastnili v Sobotíně železárny. Kaple s podzemní hrobkou dle projektu architekta Baumheyera je situována uprostřed parku. Jde se o centrální stavbu inspirovanou italskou renezancí. Čtvercový půdorys hlavní lodi je na všech stranách doplněn o obdélníkové tvary a zaklenut válcovou kupolí. Stavba byla dokončena v roce 1888. Vnitřní nástěnné a stropní malby pocházejí od vídeňského malíře Franze Jobsta.
Po čtyřicetiletém budování tzv. socialismu, pro nějž bylo jméno Klein synonymem třídního nepřítele, vypadá památka bohužel velmi tristně.Stavba je doslova v dezolátním stavu, o čemž vypovídá především interiér. V roce 1997 se obec Sobotín stává majitelem hrobky,dne 4. prosince 1999 došlo k vyzvednutí ostatků a jejich následnému uložení do rodinné hrobky u kostela sv. Vavřince v Sobotíně.

Dřevěný kostel v Maršíkově
Dřevěný kostel sv. archanděla Michaela ve svahu Fellberku nad Maršíkovem je jednou z nejvzácnějších památek v okolí. Má zachovaný původní dřevěný interiér. Byl dokončen roku 1609 na místě, kde nejpozději od roku 1357 stával původní gotický (kemenný) kostel. Dřevěná loď je 14m dlouhá a 11m široká. Obsahuje tři vzácné barokní oltáře, z nichž jeden má vkomponován obraz archanděla Michaela od Ignáce Raaba z doby po roce 1777, dále starý votivní obraz s Marií Magdalenou z roku 1657 a mnohé další památky.
Lidová tradice o kostelu prohlašuje, že byl na popud panstva ze Žerotína postaven z materiálu zbořeného kostela ve Velkých Losinách. Stejná pověst ovšem existuje také ohledně kostela v Žárové...Poznámka:kostel sice nestojí v povodí Merty, je ale natolik zajímavý, že jej naní možno neuvést.


Dřevěný kostelík v Klepáčově
Celodřevěný roubený kostel, zasvěcený sv. Janu Nepomuckému, byl v horské obci Klepáčov postaven v roce 1783. Původně šlo o soukromou kapli, postavenou místními obyvateli na popud rychtáře. Je umístěn ve svahu na kamenné zídce kryté šindelem. Valbovou střechu kryje štípaný šindel. Unikátní stavba byla v poválečném období záměrně a skoro fatálně zdevastována. Zachránila ji až generální oprava počátkem 90. let 20.století.

Náš výčet zdaleka nebyl vysilující. Bylo by třeba - a možná k tomu časem také dojde - věnovat pozornost i památkám, které byly a už nejsou. Ve Vernířovicích by šlo zejména o areál bývalé papírny, která zmizela prakticky beze stopy (o její existenci vypovídá jen upravené koryto Ztraceného potoka) a historické budovy fary a lesní správy. Mnohé z památek naopak nezmizely, slouží jen k jinému účelu. Zájem by zasloužily bývalé mlýny a mnohé z dochovaných chalup s charakteristickou architekturou. V Sobotíně jsme pominuli zámek rodu Kleinů, přestavěný z bývalého provozu železáren, některé dochované budovy železáren samotných, apod. Pominuli jsme významný sobotínský kostel. A další: Jezerní chata a Františkova myslivna vysoko v horách. Otázku vzbuzuje také existence PVE Dlouhé stráně. Je to již památka, nebo stále ještě pouhá jizva na tváři hor?
A tak dále...

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky